Info

Jak mně se nechce učit, to si nedovedete představit!

Sice už mi chybí "jen" dvě zkoušky, ale obě dvě patří do kategorie těch těžších. 

A tak je zdárně odkládám, u jedné si namlouvám, že potřebuju čas, abych si to srovnala v hlavě. 

U druhé si přeju, aby zkouška byla jen formalita a bavily jsme se o bakalářce, kterou u zkoušející píšu. 

Teda, budu psát, v pátek (samozřejmě v poslední možný den) jsem odevzdala své zadání. 

Nejvíc mě baví ten rozdíl v délce českého a anglického názvu

Druhá věc, která teď zpestřila mé všední dny, je dobročinná akce. 

Jedná se o projekt Na kole dětem a jelikož jde o podporu léčby onkologicky nemocných dětí, píšu o tom skoro všude :D 

Můj papá to jede celé, já jsem se zúčastnila zejména jako divák a psychická podpora, leč jednu etapu jsem absolvovala též. 

A do třetice všeho dobrého...

Příští středu jdu do divadla, hrozně se těším, vůbec mám teď dojem, že nějak víc kulturně žiju. 

A nová kytina, kdo pozná co je to fialové, má bludišťáka k dobru. 

Uaaaa

Myslím že patřím k jedincům, co se nerozčílí úplně snadno. 

Naopak, spoustu věcí se snažím přecházet, protože nejhorší...

JE SRÁŽKA S BLBCEM!

A dnešek je fakt povedený!

Tolik blbců v jeden den, to je i na mou osobu dost. 

Začalo to ráno jednáním s Dinosaury. 

Kdo ví, ví, kdo neví, neví :D

Ale je to s nimi opravdu náročný.  Ale byla jsem na to psychicky připravená, věděla jsem o tom předem.

Pokračování přišlo odpoledne, překvapivě na FB. 

Jen ve zkratce, mou spolužačku zajímalo jen to, zda jí pošlu materiály, zda už jsem KONEČNĚ odevzdala úkol, zda jsem napsala zápočet, jak probíhá zkouška, kdyby to šlo, abych jí nadiktovala i jednotlivé otázky. 

PANE BOŽE!! 

Co jsem jako, nějaká infoslužba?!

No a do třetice všeho dobrýho, opět FB, studnice bezedná. 

Už dva roky jsem ze střední venku a nikdy, nikdy by mě nenapadlo, že budu tuhle školu bránit.

A je tomu tak. Protože to, co čtu na Přiznání školy XY, je pěknej hnus. 

Přiznání ZČU už jsem přestala sledovat dávno, to je ještě vyšší level.

Nicméně na střední jdou lidi v 15 letech a je pro ně celkem důležitý vědět, co o škole říkají jejich vrstevníci, nemají na školu zatím žádný názor a na základě informací si ho teprve formují. 

Notabene,chodila jsem  na hotelovou školu, takže teoreticky bych měla jednou pracovat ve službách a pracovat s lidmi, umět komunikovat a hlavně tedy respektovat druhé. 

Na tomto Přiznání se na školu zásadně jen nadává, není tam nic pozitivního a když tam tedy budoucí prvák napsal, že se do školy těšil, ale na základě informací, které zde získal se tam bojí jít, cítila jsem povinnost školu bránit. 

Protože vše má svoje pozitiva a negativa. 

A pozitiva na této škole převažují, jednoznačně. 

JEDINÝM  problémem této školy je zástupce ředitelky, nicméně kdyby se studenti domluvili spolu s učiteli, a napsali nějakou petici, myslím že by měli velkou šanci na úspěch. Ale na to jsou moc velcí zbabělci a lepší je jen nadávat a všechno ostatní kazit. 

Tahle škola nabízí skvělé praxe, na kterých získáte spoustu pracovních zkušeností, není to jen o tupém sezení ve škole. Díky této škole se podíváte na místa, na která se jen tak někdo nepodívá, protože kdo může říct, že pracoval například v Puppu, či obsluhoval na Pražském hradě?! Těch lidí zase tolik není. 

Nabízí stáže v zahraničí, je skvěle technicky vybavená.

A když se chcete něco dozvědět, dozvíte se. 

A když nechcete, je každá škola debilní a ztratíte tam jen 4 roky života. 

TEČKA, SKONČILA JSEM!

Okurky

Je nějaká okurková sezóna nebo co, prostě se neděje nějak nic, co by stálo za to. 

Jinak se toho děje samozřejmě dost. Chodim ze školy, do školy, jezdím do Plzně, z Plzně, do Prahy, z Prahy. 

Škola mě tak nějak prudí čím dál tím víc, resp. nějak přestávám věřit tomu, že bych za rok touhle dobou měla obhajovat bakalářku a připravovat se na státnice. Téma bakalářky, to je taky věc, v užším výběru jsou dvě. Jedno jazykový, které by splňovalo všechno, co taková bakalářka má mít, ale s tím, že nevím jak moc by mě to bavilo a jestli bych to byla schopná obhájit. Druhý, nejazykový, kde bych mohla využít kontaktů které mám, které by mě bavilo, ale nevím zda splňuje to, co má taková bakalářka světu dát (hahaha, jakoby mu něco přinesla, takový práce s tím a pak to zmizí v propadlišti dějin), taky bych na to měla asi "vedoucí nevedoucí", zatímco u prvního tématu by byla vedoucí velmi schopná a ochotná. Je to otázka, do čeho jít. 

Tak nějak se musim rozhodnout kam se dál směřovat. 

Jinak mám za sebou kulturní týden, na mě nezvykle natřískaný! 

Ve středu byl původně kdesi dávno v plánu koncert Imagine Dragons, ale nějak z toho sešlo (neptejte se proč), ale tak vynahradila jsem si to dalšími dny. Ve čtvrtek jsem byla v rámci festivalu Finále Plzeň na Polski filmu, mimochodem velmi zajímavý, já nejsem žádný filmový znalec, takže jsem dlouho nevěděla, zda je to fikce nebo je to realita zachycená kamerou. Pokračování mého filmového vzdělávání bylo v pátek, kdy jsem ve svých jednadvaceti letech poprvý viděla celý Postřižiny! No jo, ostuda, ještě s tím co studuju, ale nějak se mi to nikdy nelíbilo. Promítání bylo venku, bylo hezky, s fajn společností, takže hodnotím kladně. A v sobotu byl Majáles, taky fajn záležitost, ačkoliv myslím že loňský byl o něco lepší, letos jsem šla víceméně na tři interprety. Ale primární účel byl úplně jiný a ten to splnilo, to je hlavní. :) V neděli mě pak ještě čekala rodinná oslava, což byla o něco méně skvělá záležitost, ale přežila jsem. 

To je asi tak nějak vše, takže se mějte rádi, pěstujte lásku a buďte pozitivní!!!

Telefony

Prázdniny jsou pro mě něco jako detox od lidí. Protože v normálních, neprázdninových dnech jsem víceméně pořád mezi lidmi. A já to beru, já mám lidi ráda (ačkoliv poslední dobou je stále častější výkřik: "Lidi, všude samí lidi!!!"), ale na druhou stranu, bez lidí bych nemohla fungovat, jsem tvor společenský. 

Nicméně, když jsem o letních prázdninách téměř na měsíc vypnula telefon, byl to balzám na duši. A teď jsem to udělala zase. Ehm jo, setkává se to s různou reakcí. Jedni mi vyjadřují obdiv, že to dokážu, druzí závist, že musí být kvůli práci neustále k dispozici, třetí mi nadávají, že spadnou do hlasové schránky, když mi volají. Vážení a milí, ta hlasová schránka tam není nastavená pro mou škodolibou radost, ale protože předpokládám, že když už mi tedy voláte, tak něco potřebujete. Ale protože já nejsem k dispozici, máte super možnost nechat mi vzkaz, který si já večer vyberu a v případě nezbytně nutném, se ozvu, cože se to děje.

Jenže!!! A tady myslím nastává ten problém, proč tolika lidem hlasová schránka vadí. Ono totiž je těžký nechat nějaký vypovídající vzkaz, když někomu voláte, ale vlastně pro to nemáte žádný pořádný důvod. Když někomu voláte jen proto, že Vám se nechce přemýšlet a zavolat někomu je snazší, než zkusit vymyslet řešení sám. A to je přesně ten důvod, proč telefon vypínám. 

Přátelé, zkuste  více přemýšlet a méně telefonovat.

Pocit/Realita

Tak už je jaro. 

A dneska je jeden z těch krásných jarních dnů. 

Alespoň za oknem. 

To svítící sluníčko mě lanařilo. 

A já si říkala, že je škoda být celý den zavřená doma. 

A číst Pujmanovou. 

Mimochodem, Lidé na křižovatce je ještě asi tak 100x horší než Předtucha.

No, takže to nebylo zas tak těžký, odložit knížku a jít ven na procházku.

A byla jsem si vědoma toho, že bude venku o něco chladněji, že sluníčko ještě nemá tu správnou sílu. 

Jó chladněji, kosa jak blázen. 

Sluníčko sice jo, ale taky vítr a celkově chlad. 

Pocitově tak..-8°C :D 

Reálně 1°C. 

Jojo, ta aplikace na počasí vážně nelže.
(Mimochodem, dneska je světový den meteorologie)

Pocit a realita je někde úplně jinde.
(Platí nejen na počasí, ehm.)

Pohoda, klid

Jasně, mám tolik volnýho času, že nevím co s ním. 

Vůbec se mi nekupí stohy knížek, co musím přečíst.

Vůbec bych se neměla učit.

Vůbec bych neměla flákat cvičení. 

Vůbec nedělám věci na poslední chvíli. 

A protože mám tolik času, krátím si dlouhou chvíli sledováním nejrůznějších věcí. 

Například krmelce v Estonsku (večer chodí prasátka, přes den jsou hlavně ptáčkové a průběžně srnky) 

(jo, a stále vyhlížíme krmiče a nikdo jsme ho ještě nezastihl)

http://pontu.eenet.ee/player/siga.html 

Pak přesídlím do velkoměsta, rovnou na Times Square, proč troškařit.

http://www.earthcam.com/usa/newyork/timessquare/?cam=tsrobo3

Apoštolové i bez mačkání se v davu!!

http://www.earthcam.com/czechrepublic/prague/?cam=grandhotel_str

Kouknu, kdo chodí v Dublinu do báru..

http://www.earthcam.com/world/ireland/dublin/?cam=templebar

A pak zavzpomínám na Paříž :) 

http://www.earthcam.com/france/paris/

A na závěr sním o moři.

http://www.earthcam.com/cams/aruba/bucutibeach/?cam=bucuti3

Hořím

Jedna z mála věcí, které mám na pedagogické fakultě fakt ráda, je to, že musím povinně absolvovat nejrůznější psychologie. Je fakt, že mi říká dost lidí, že bych byla skvělá psycholožka a hodně kamarádů, kteří pozorují mé trápení se na čj, se ptají, proč jsem nešla studovat psychologii. No, nešla, protože by to dopadlo stejně jako s čj. Začala bych psychologii spíš nesnášet, než mít ráda. Stejně jako s čj, měla jsem ji ráda, teď mi trošku (hodně) leze krkem. Tento semestr mám psychologii práce a organizace-nadšení na druhou!!! Dává mi to hrozně moc podnětů k přemýšlení, ale odcházím z té přednášky nadšená, což se o většině ostatních předmětů říct nedá. Dnešním tématem byl syndrom vyhoření. Prý nejvíc hrozí prvních pět let v zaměstnání. Já mám pocit, že jsem vyhořelá po každém zkouškovém :D
Ale víte co, nejsem tak negativní, jak by se čtenáři tohoto blogu mohlo zdát...
Jo, je spousta věcí co mě štve (myslím, že bych neměla takový problém psát na blog 1000 věcí, co mě serou :D)
Ale je třeba radovat se z maličkostí že jo, známé to pravidlo....
Takže, každé úterý se raduju z chemie...Jo, měla jsem chemii naposledy na základce a byla jsem opravdu velmi slabá. Jo, a proto jsem si zapsala do tohoto semestru chemii. Ale víte co? Já tam chodím opravdu ráda, sice většinou netuším o čem je řeč, když vidím na tabuli všechny ty vzorce, tak nechápu, ale...je to něco tak jinýho než ta pos...čeština, že jsem z toho unešená a každé úterý se pak vždycky vznáším na pozitivní vlně.
Raduju se ze sluníčka, co občas vykoukne. Jo a pak špačkuju když zase sněží :D
Jak jsem psala už v úvodu, raduju se z psychologie.
Raduju se z našich polévkových obědů.
A raduju se z toho, že jsem si konečně koupila hyacint, o kterém mluvím už od minulého jara.
A raduju se z houby, kterou mám jako připomínku.